Den anoc obyčejného magora
Den a noc obyčejného magora
Jdou po mně. Včera jsem viděl na ulici jednoho, dnes ve vlaku dlašího. Ostatní je nevidí, jsou magoři, kašlu na ně.
Nevím, co jsou zač, nevím jak je vyřídit, vydržím aspoň do zítřka, mám málo času, vědí o mně, jdou po mně, vydržím aspoň do rána.
Mám hlad, na ulici nemůžu, nemůžu na ulici bez zbraně, mám mačetu, schovám si ji pod kabát, zahodil jsem kartu, bankomat je past. Stejně jako velkoobchod. Kamery. Sledují mně, vědí o mně.
Musím do práce, musím ráno do práce, protekční parchanti válí se s děvkama, já musím do práce, chci rovné startovní čáry, zmalované děvky a hajzly od krve, dobře to mají políčeno, do toho jim nevlezu.
Pořád se na mne dívá. Ta stará fuchtle vedle mě dělá na mašině s pekelnou normou, ale přesto mně sleduje. Je s nima, musí být s nima, čubka mizerná. Co jí asi dali? Zkusím ji nalákat do skladu, mám tam ukryté kladivo. Jestli půjde za mnou, utluču ji. Je mi to jedno, klidně ať zařve celý svět, utluču celou tu zkurvenou dílnu, mám strach, brzo si pro mě přijdou, vím to, cítím to, mám strach. Z nich.
Celou cestu jde za mnou, dvakrát už jsem zahnul, on taky, snaží se vypadat nenápadně, je to jasné, zahýbám do parku, schovávám se za roh zdi, jak projde kolem mne, mačeta ho srazí, pak mu podříznu krk. Pojď hajzle, dnes ještě ne, dnes ještě ne. Ztratil jsem se mu. Přijdou zase, nedostatkem vytrvalosti netrpí. Musím je svést ze stopy, řežu se mačetou do ruky, to je zmate, krev padá v kapkách na rozbitý chodník, všechno tu hnije, zlatý věk skončil, plíseň se rozlézá, pomalu se to blíží, nebude to dlouho trvat, já to ale nevzdám, tak lehké to mít nebudete, jen si čmuchejte, čmuchejte si kolem, já už budu někde jinde, učím se, učím se dokonce i od vás a učím se rychle.
Stmívá se, před dveře jsem postavil past, jak bude chtít někdo dovnitř, ustřelí mu ta flinta hlavu, stmívá se, čas démonů začíná, jen si zkuste přijít, pobavíme se, poslední tanec je ale pro mě vy kurvy.
Jedna ráno, pod oknem už zase řvou cikáni, asi jim zaplatili, ale mně neunavíte, směju se vám, ubohý trik, směju se vám, vydržel jsem i horší. Zítra těm cikánům ukradnu dítě, musím je umlátit, nechám to všechno potom před domem. A až to najdou, zase budou kolem slídit a čenichat, já už tu ale nebudu.
A kurva, naproti v okně se pohnula záclona, sakra, tak už asi ví, že jsem doma, měl jsem si dát větší pozor, kurva kurva kurva.
Dělám co můžu, kdysi jsem v hospodě viděl kluka, co se rval s hodně nabušeným Ukrajincem, ten mu hned na začátek dal takovou ránu, že se kluk otočil kolem vlastní osy, přitom ale toho golema ještě zasáhl z otočky klouby na ruce do ksichtu, pak dostal kopačku do břicha a kontroval do kolena, na každý úder dokázal odpovědět, jo, byl dost dobrý, ale stejně prohrál, skučel na zemi ve vlastních zvratkách, krvi a chcankách, ten kluk dělal co mohl a stejně mu to bylo hovno co platné. Je dobré udělat všechno co můžu, někdy ale ani to nepomůže.
A toho dědka, toho dědka z fotbalu, zrovna toho co se tak snažil, taky už dneska hryže červ.